Eduard


Hrajeme: 

Přesné termíny představení najdete v programu nebo kalendáři.


Vstupenky:

Vstupenky na představení se objednávají prostřednictvím formuláře.


Počet úspěšných repríz: 22 

Počet neúspěšných repríz: 3 


V noci z 8. na 9. května 1945 se zámek Hrubá Skála stal svědkem hrůzného činu. Před farou kostela svatého Josefa bylo v ohni českého národního povstání ukončeno hned několik životů. Snad by vše zůstalo skryto pod rouškou noci, kdyby se místní kněz o událostech oné noci nezmínil v Hruboskalské kronice.

"Největší úspěšný boj svedli u překážky v Borku dne 8. května. Zadrželi skupinu aut plně obsazených vojskem a několika civilisty - uprchlíky. Daleko bylo vidět mračna černého kouře, který stoupal do výše k čisté obloze. Při tom slyšet daleko hluk a prudkou střelbu. To vedlo k domněnce, že hoří vesnice Borek, proto lidé spěchali pomáhat. Po prudké bitce zbylí Němci zajati, 14 padlých Němců na místě pohřbeno."

- Kronika obce Karlovice, 1945


Délka představení: 50 minut

UPOZORNĚNÍ: Ve hře zazní výstřel.

Doporučujeme pro diváky 15+ 

Každý máme zámky spojené především s dechberoucími interiéry, nádhernou architekturou a příběhy mocných šlechtických rodů. Na zámcích většinou nehledáme nedokonalosti nebo hůř, zvěrstva a utrpení. Obdivu a růžových brýlí nás proto těžké příběhy většinou nezbaví, neboť jsme vždy jen posluchači a nemusíme za nimi sledovat následky, které nás ovlivňují dodnes.

Navíc nám vyprávění o hrůzách a zradách nebývá poskytnuto. Pravda je však často úplně jinde a ani Hrubá Skála není výjimkou. Majestátní zdivo a klenuté stropy tohoto zámku nezažili jen štěstí a málokterý příběh - třeba i krásnější - končí dobře, a ne všichni žili šťastně až do smrti. Zradu rodiny, přátel, blízkých předává zámek nevědomky každému, kdo jej má odvahu poslouchat. Ne vždy může historie nabídnout pohádkovou atmosféru, ani na zámku ne.

Příběh desítek zastřelených německých vojáků a civilistů na konci druhé světové války je takový příběh, který by se neměl zapomínat, protože je možná dnes aktuálnější, než máme odvahu si přiznat. Můžeme se oprostit od událostí, které se staly před více než sedmdesáti lety, nebo jsou stále příliš ožehavé na to, aby se o nich dalo střízlivě přemýšlet? Kdo je vlastně hrdina a kdo padouch?